Snapeovo odpoledne - Lucius po druhé

(Spolu s poslední kapitolou bych tuhle povídku ráda věnovala Marci, mojí excelentní betareaderce, která mě k fanfiction přivedla.)


Lucius (po druhé)

Klečím ti mezi nohama a jemně tě hladím přes látku kalhot. Jen lehoulince, sotva se tě dotýkám. Tak moc jsi soustředěný na svou touhu po intenzivnějším kontaktu, že si ani neuvědomuješ jak moje ruce zlehka vyprošťují tvůj penis z kalhot. Probere tě, až když ho polaskám jazykem a začnu sát. Cítím tvoje stoupající vzrušení, ale když se blížíš k vrcholu, přestanu. V očích se ti mihne záblesk vzteku.

Neboj se, nenechám tě přemýšlet.

Přejedu ti rukama po hrudníku a začnu rozepínat knoflíčky na tvém oblečení. Dnes shledávám jako velkou výhodu, že jich je tolik. Můžu tě víc potrápit. Nakonec, po době, která se ti určitě zdá nesnesitelná, rozepínám i ten poslední a svlékám tě. Konečně se moje ruce mohou rozběhnout po tvém hrudníku.

Ten dotek tě silně vzrušuje. Vzrušuje tě tak moc, že se ti naježí chloupky a skoro zapomeneš dýchat. Olíznu ti bradavky a políbím tě. V tom spojení úst je taková vášeň, až mi to zatemňuje smysly, ale ještě tomu nemohu podlehnout.
Ještě ne.
Ještě jsem z tebe nevydoloval tu tvoji temnou část, po které dnes tak toužím.

Přeruším polibek a znovu sklouznu k tvým nohám. Sundat ti poslední součásti oděvu je dílem okamžiku. Jsem zvědavý, jak dlouho mi to mučení ještě budeš trpět. Začnu tě hladit po celém těle a ty teď už jen stěží ovládáš svůj dech.

Přesně ta pravá chvíle pokračovat ve tvém klíně.
Tentokrát už mi ale další přerušení nehodláš trpět. Vidím ti na očích, že máš chuť mě zabít. Zvláštní, že ten pocit možného ohrožení na mě působí jako to nejsilnější afrodiziakum.
Nečekal bych to.
Rozzuřeně vyskočíš z křesla a vrhneš se po mně.

Vyhrál jsem. Nedokážu potlačit vítězný úsměv.

Mrštíš se mnou o křeslo, odhodíš plášť a serveš kalhoty. Už nedokážu zadržet vzrušené zasténání. Jediným pohybem se vnutíš do mých útrob. Bolest mi skoro podlomí kolena, ale ty mě svíráš pevně. Za pevně stisknutými rty zdusím bolestný výkřik, ale nepříjemné pocity se během chvilky přetavují do slasti.
Do ucha mi zazní tvůj zlomyslně potěšený šepot.

"Takhle si to chtěl, Luciusi?"

Přesně takhle.

Začneš se ve mně pohybovat a já se přidávám. Naplno vychutnávám plody svého úsilí a ve chvíli, kdy cítím tvé horké sperma, vrcholím i já.

S tvým tělem přitisknutým k mým zádům si vychutnávám dozvuky orgasmu. Nevěřil bych, že v tobě dokážu vzbudit až takovou odezvu. Takhle jsem si to neužil už hodně dávno.

Vyklouzneš, kouzlem uklidíš a jdeš se převléknout.
Upravím si oblečení, vytáhnu z baru zapomenutou whisky, naliji si skleničku a s mírnými obtížemi se usadím v křesle.

Co všechno se v tobě ještě skrývá, Severusi?

Myslím, že pro dnešek mám dost. To, co jsem s tebou chtěl řešit, bude muset počkat.
Naliješ si a usadíš se do druhého křesla.

"Takže, co jsi to se mnou potřeboval vyřešit, Luciusi?"

"Není to nic až tak důležitého. Myslím, že teď raději půjdu. Zastavím se příští týden a probereme to. Zatím na shledanou, Severusi."

Dopiji, zvednu se a sebevědomě jdu ke dveřím. Bolí to. Když za sebou zavírám dveře, zachytím tvůj pohled.

Zdá se, že ani příští týden nic nevyřešíme.

“Na brzkou shledanou, Severusi.“